12. 6. 2011
INKOVÉ - velcí zemědělci a chovatelé
Text pověsti:
„Jsem rád, že jste se tady sešli opět v tak hojném počtu. Rád vidím pohromadě tolik kamenických Inků a mohu vám proto vyprávět další z pověstí:
Můj nejmilejší syn - Yapanqui-věděl, že po mé smrti se sám stane největším vládcem nad Říší Inků. Věděla to ostatně i většina významných hodnostářů.
Měl jsem tehdy své sídlo pět mil od Cuzca. Jednoho rána se Yapanqui vydal na cestu, s cílem mě navštívit. Cestou zašel uhasit žízeň ke studánce známé svěží a průzračně čistou vodou.
Právě když pil, odkudsi do vody spadla křištálová tabulka, v níž se zrcadlila podivná postava. Za její hlavou oslnivě zářily tři sluneční paprsky. Kolem paží měla ovinuty hady a čelo stažené čelenkou, jakou nosí Inkové. Na uších jí visely velké kruhy a také její oděv byl stejný, jako nosí Inkové. Mezi nohama měla hlavu pumy, další puma se jí opírala prackami o ramena a obrovitý had visel až k zemi.
Vy již asi správně tušíte, že ta tajemná postava nebyl nikdo jíný než já. Byl jsem toho dne velmi dobře naladěn, a proto jsem se rozhodl, že svému synovi zkrátím cestu a vyjdu mu naproti.
Když jsem se vynořil z pramene, Yapanqui uskočil a zděšeně utíkal pryč. Vtom se zarazil jako přimrazen: volal jsem na něj totiž jeho jménem. Obrátil se a teprve tehdy mě poznal.
Usmál jsem se na něho a řekl mu:
Neměj strach, Yapanqui, můj synu. Jsem tvůj otec Slunce a přišel jsem s tebou o samotě promluvit. Vím, že brzy budeš vládnout říši Inků, a chci ti dát zvláštní napomenutí. Žádám tě, abys mě po celý svůj život uctíval a přinášel oběti k mé oslavě. Budeš bdít nad tím, aby mě tvůj lid miloval jako největšího z bohů. Pak té budu chránit a pomohu ti překonat všechny nesnáze, které tě potkají během tvého panování.
Po těchto slovech jsem zmizel, ale ve studánce jsem zanechal zářivé zrcadlo, ze kterého jsem ke svému synovi promlouval. Yapanqui je sebral, ukryl pod oděv a vydal se na zpáteční cestu.
Nikomu nevyprávěl o této příhodě, ale v místě, kde stála skromná svatyně, zasvěcená mě, tj. bohu Slunce, dal vybudovat nádherný chrám. Potom nakázal vytesat moji sochu v té podobě, v jaké ji dnes znáte i vy.
Kdykoli chtěl později Inka Yapanqui učinit důležité rozhodnutí, hleděl do kouzelného zrcadla a mluvil k němu. Zrcadlo mu odpovídalo a věštilo budoucnost.
Text, s jehož obsahem se děti seznámí:
V zemi Inkůžila tato zvířata :
· medvídek gakumar - nosál
· činčila
· pásovec patu
· sup
· černý kondor
· morče peruánské
Kromě těchto zvířat, která se vyskytovala v malém množství, chovali Inkové tři druhy lam :
- ALPAKA výhradně pro jemnou vlnu (nikdy ne pro maso nebo převoz nákladů)
- HUANAKA divoká, Inkové je chytali a stříhali pro vlnu. Po ostříhání je zase pouštěli.
-VIKUŇA pro vlnu k šití oděvů -cumpi- pouze pro Inku a jeho nejbližší příbuzné
Indiáni neměli tažná zvířata. Prvním nosičem nákladů byla žena. Do doby, než do Ameriky přišli první Evropané, neznalo místní obyvatelstvo zdomácnělé koně, skot, prasata nebo kozy. Jediným ochočeným zvířetem byla lama.
Lama sloužila obyvatelům Peru všemi možnými způsoby. Svou vlnou je oblékala (přikrývky, šňůry, pytle), svým masem je živila (čarki). Dále dávala kůží a z jejích kostí se vyráběly různé nástroje.
Základem obživy Inků bylo zemědělství, í když dosti jednoduché. Každé příhodné místo bylo obděláno. Celá země byla hornatá a proto se políčka budovala na svazích terasovitě nad sebou. Půda byla obdělávána ručně bez tažných zvířat a pluhů. Téměř jediným nářadím byla silná hůl, dlouhá asi 180 cm, dole opatřená kamennou nebo bronzovou čepelí.
Po straně měla hůl oporu na nohu, aby bylo možno tento jednoduchý rýč zabořit co nejhlouběji. Později se také využíval bronzový srp se zubatým ostřím a primitivní cep k výmlatu obilí.
Všechna terasovitá políčka byla vzájemně propojena kanálky tak, aby mohla být zavlažována. V mnoha krajích bylo totiž málo vody.
Inkové znali na 40 druhů zemědělských plodin. Základní plodinou byla kukuřice (sara), která byla královnou plodin a která se pěstovala skoro na celém území od moře až po náhorní planiny ve výšce 3500 m nad mořem.
Dále Inkové pěstovali :
· sladké brambory (papas)
· maniok
· rajčata
· boby
· papriku
V teplém pásmu byla hojnost chutného ovoce a pěstovala se zde i koka.
Kokovník je nízký hustý strom s lesklými listy. Listy se žvýkaly se špetkou vápna, které z nich uvolňovalo šťávu. Tato šťáva zmírňuje pocit chladu, žízně, hladu a únavy. U lidí, kteří žvýkají koku pravidelně a delší dobu, se časem objevují poruchy vidění, poruchy duševní i fyzické zhroucení.
Muži a ženy při setí. Povšimněte si rozdílu v punkově oblečení proti obrázku na straně 29. První obdělávání půdy je slavnostní, nyní je to už běžná práce a purik má obyčejný pracovní oděv.