Text pověsti:
„Jsem tu opět já, nejdůležitější mezi božstvy Inků, velký VIRACOCHA, abych vám vyprávěl pověst o vzniku jezera TITICACA:
Ve výšce čtyři tisíce metrů, na náhorní plošině zvané Altiplano, leží jedno z nejpozoruhodnějších jezer na světě. Indiáni této oblasti s drsným podnebím, obklopené holými horskými štíty, je považují za posvátné. A mají také proč !
(DUTÝ SMÍCH, PŘI KTERÉM BĚHÁ MRÁZ PO ZÁDECH...)
Kdysi tu jezero nebylo. Nad krajem vládl kmen domýšlivých lidí, kteří věřili, že jsou pány světa. Náčelník kmene se dokonce považoval za rovného nám - bohům !
(OPĚT SMÍCH)
Rozhodl jsem se proto, že tuto zpupnost a drzost potrestám. Než jsem však k sobě povolal INTIILLAPA, boha blesku a pána krupobití a deště, dal jsem těmto lidem a tím vlastně celému jejich městu ještě poslední šanci.
Vypravil jsem do města své posly, převlečené za špinavé a otrhané Indiány, aby tyto naduté lidi ještě naposledy varovali.
Když moji poslové dorazili do města, na každém rohu halasně oznamovali:
„Mějte se na pozoru! Vaše město bude zničeno, bohové se na vás hněvají a chystají se vás potrestat. Odejděte na návrší za městem a kajte se, jen tak budete ušetřeni."
Lidé se jim zpočátku smáli. Neměli z ničeho strach, neboť se cítili pány světa. Dny míjely a moji poslové nepřestávali ohlašovat strašnou pohromu. Obyvatelé města házeli po těchto zvěstovatelích neštěstí kameny.
A tehdy došla má trpělivost ke konci! Povolal jsem k sobě INTIILLAPA a společně jsme vyslali na město záhubu.
Ve městě bylo v ten den odpoledne jako každé jiné, když tu zpozoroval jeden muž v dálce rudou záři a přivolal své přátele. Mnoho obyvatel se zakrátko shromáždilo na náměstí.
„Podívejte," pravil jeden z nich, „vypadá to jako ohnivý oblak."
„Blíží se konec světa," vykřikl druhý. „Ti žebráci nám jej předpověděli."
Za chvíli byli všichni obyvatelé v ulicích a pozorovali podivný kouř, jenž se zvětšoval a brzy dospěl až těsně k městu. Tu viděli, že to není kouř, ale obrovský rudočerný mrak. Hned nato desítky stejných oblak pokryly celé město. Lidé zmateně pobíhali a křičeli. V tom okamžiku se spustila rudá průtrž mračen, řeky se vylily z břehů a zaplavily celé údolí.
Až tehdy si obyvatelé uvědomili, co to znamená, když svou namyšleností a pýchou vyvolají můj hněv, hněv velkého VIRACOCHA, boha stvořitele.
Žádný z nich tehdy nezůstal naživu. Zachránili se jen kněží, kteří se modlili v chrámu na kopci. Dnes je z tohoto návrší ostrov, který se jmenuje stejně jako jezero TITICACA.
Dodnes za příhodného počasí mohou Indiáni v hlubinách temných vod jezera spatřit potopené město".